Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

31. 3. 2009

Historie

Titáni a formování vesmíru            
Nikdo přesně neví, jak vlastně vesmír vznikl. Někteří tvrdí, že katastrofická kosmická exploze poslala nekonečné světy do obrovské Velké Tmy - světy které jednou ponesou životní formy zázračné a ohromné rozmanitosti. Ostatní věří, že vesmír byl stvořen jako celek všemohoucí bytostí. Ačkoliv přesný původ vesmíru zůstává nejistý, je jasné, že rasa mocných bytostí povstala, aby přinesla stabilitu rozličným světům a zajistila bezpečnou budoucnost pro bytosti, které ji budou následovat v jejích stopách. 

Titáni, obrovití bohové s kovovou kůží z dalekých částí kosmu, prozkoumali nově narozený vesmír a začali pracovat ve světech, na které narazili. Utvářeli světy vztyčováním mohutných hor a hloubením nekonečných moří. Rozdýchali oblaka a větry do bytí. To všechno bylo součástí jejich nezměrného a prozíravého plánu na vytvoření řádu místo chaosu. Také dali nižším rasám moc k pečování o jejich dílo a k udržování celistvosti jejich světů. 

Vedeni elitní skupinkou známou jako Pantheon, Titáni vnesli řád do stovek milionů světů rozptýlených ve Velké Tmě během prvních dnů tvoření světa. Laskavý Pantheon, který usiloval o ochranu těchto světů, byl vždy ostražitý vůči hrozbě útoků od ničemných bytostí z Netheru. Nether, mezihvězdná dimenze magie chaosu, která spojovala nesčetné světy vesmíru, byl domovem nekonečného počtu démonických bytostí, které usilovali jen o zničení života a pohlcení žijícího vesmíru. Titáni, neschopni přijmout zlo v jakékoliv formě, usilovali o nalezení cesty k zastavení neustálé hrozby v podobě démonů. 

Sargeras a zrada
V průběhu času démoni dokázali nalézt cestu do světů Titánů a tak Pantheon vyvolil svého nejlepšího válečníka, Sargerase, do první linie obrany. Sargeras, vznešený bronzový obr, plnil své úkoly po nespočetná tisíciletí, vyháněl a ničil démony kdekoliv, kde na ně narazil. Během bojů narazil Sargeras na dvě mocné démonické rasy, obě dvě byly závislé na čerpání síly a převahy z fyzického vesmíru. 

Eredar, zákeřní ďábelští kouzelníci, používali svá kouzla k napadení a zotročení řady světů. Domorodé rasy těchto světů byly mocí Eredar zmutovány a z jejich příslušníků se také stali démoni. I Sargerasovy téměř neomezené síly byly málo na porážku ničemných Eredar. Sargeras byl velmi zneklidněn zkažeností a vše-pohlcujícím zlem bytostí. Neschopen přijít na původ této zkaženosti, začal Titán upadat do sklíčenosti. Navzdory své rostoucí depresi Sargeras vesmír těchto kouzelníků zbavil. Chytil je do pasti v rohu Twisting Netheru. 

Když se jeho zmatenost a neštěstí prohloubily, byl Sargeras nucen bojovat proti jiné skupince se záměrem narušit Titány nastolený pořádek: Nathrezim (také známi jako DREADLORDS(Páni děsu)). Tato rasa upírských démonů si podrobila množství obývaných světů. Ovládla jejich obyvatele a obrátila je k temnotě. Hanební Nathrezim štvali jednotlivé národy proti sobě. Vzbuzovali v nich bezmyšlenkovitou nedůvěru a nenávist. Sargeras Nathrezim snadno porazil, ale jejich zkaženost na něj hluboce zapůsobila. 

Jak pochyby a nejistota postupně ovládaly Sargerasovy smysly, postupně ztrácel jakoukoliv víru, jak v jeho poslání, tak i v Titánskou vizi uspořádaného vesmíru. Nakonec začal věřit, že představa pořádku byla bláhovostí, a že chaos a zkáza jsou jedinou jistotou v temném a osamělém vesmíru. Jeho společníci Titáni se pokusili přesvědčit ho o jeho omylu a zklidnit jeho zuřící emoce, ale Sargeras jejich míněním opovrhoval. Sargeras navždy opustil jejich řady a vydal se hledat vlastní místo ve vesmíru. Ačkoliv byl Pantheon z jeho odchodu velmi zarmoucen, Titáni nikdy nemohli předpovědět, jak daleko jejich ztracený bratr může zajít. 

Jakmile Sargerasovo šílenství pohltilo i poslední známky jeho ušlechtilého ducha, začal věřit, že za neúspěch stvoření můžou sami Titáni. Rozhodl se tedy, že zničí všechnu jejich práci v celém vesmíru. Chtěl toho dosáhnout vytvořením nezastavitelné armády, která uvrhne celý vesmír v plameny. 

Dokonce i Sargerasova titánská podoba se v důsledku zkaženosti, která zamořila jeho kdysi vznešené srdce, změnila. V jeho očích, vlasech a vousech vypukl oheň a jeho bronzová kůže se potrhala, aby mohla odkrýt nekonečnou zásobu ohromné nenávisti. 

Ve svém běsnění zničil Sargeras vězení Eredarů i Nathrezimů a osvobodil tyto odporné démony. A tak se tyto vychytralé příšery rozhodli sloužit tomuto temnému Titánovi, kde jen to je možné. Z řad démonů si Sargeras vybral dva šampióny, kteří budou velet jeho armádě jeho armádě zkázy. Kil'jaeden Podvodník byl vybrán, aby našel ty nejprohnilejší rasy v celém vesmíru a naverboval je do řad Sargerasovy armády. Druhý šampión Archimonde Poskvrnitel měl za úkol vést Titánovu armádu do boje proti komukoliv, kdo se postaví Sargerasově vůli. 

Prvním krokem, který učinil Kil'jaeden Podvodník, bylo zotročení upířích Pánů Děsu. Páni děsu mu sloužili jako osobní agenti, kteří po vesmíru pátrali po primitivních rasách, které by mohli zkazit a přivést do obětí jejich pána. První mezi Pány děsu byl Tichondrius Temnachtivý. Tichondrius sloužil jako Kil'jaedenův dokonalý voják a byl odsouzen k roznášení Sargerasovy plamenné vůle do všech temných zákoutí vesmíru. 

Mocný Archimonde si také pořídil vlastní agenty. Vyvolávající zlomyslné Pány pekel a jejich barbarského vůdce, Mannoroth ničitele, Archimonde doufal, že má konečně dostatečnou sílu k zastavení stvoření všeho života. 

Jakmile Sargeras uviděl, že jeho armády jsou shromážděny a připraveny uposlechnout každý jeho rozkaz, vypustil jeho bouřlivé síly do ohromné Velké Tmy. Poté nazval svoji armádu Plamennou Legií. Ani doteď není jasné, kolik světů zničil a spálili při jejich Planoucí Křížové výpravě. 

Staří bohové a stavění Azerothu
Neuvědomující si Sargerasova záměru zničit jejich nesčetnou práci, pokračovali Titáni v pohybu ze světa do světa, formující a organizující každou planetu pro co se hodila. V průběhu jejich cesty narazili malý svět, který je později známý jako Azeroth. Jak šli Titáni přes prvotní krajinu tohoto světa, narazili na množství nepřátelských elementárních stvoření. Tito elementálové, ctění jako rasa bytostí nezměrného zla, jsou známí pouze jako Staří Bohové, slíbili, že zaženou Titány pryč a ponechají tak jejich svět nedotčený kovových doteků Titánů. 

Pantheon, vyrušený sklonem pro zlo Starých Bohů, vedl válku proti elementálům a jejich temným pánům. Armády Starých bohů byli vedeni nejmocnějším poručíky: Ragnarosem Pánem ohně, Therazane Matkou skal, Al'Akir Pánem větrů a Neptulon Pánem přílivu. Jejich chaotické síly se střetávali po celé tváři světa s kolosálními Titány. Ačkoliv byli elementálové silní mimo rozsah smrtelnosti, nemohli jejich společné síly zastavit mocné Titány. Jeden po druhém Páni živlů padli a jejich síly byly rozptýleny. 

Pantheon zničil pevnosti Starých bohů a uvěznil pět zlých bohů daleko pod povrch světa. Bez moci Starých Bohů připoutat jejich bouřlivé duše k fyzickému světu byli elementálové vyhnáni do hlubinných plání, kde mohou mezi sebou zápasit na věky věků. S odchodem elementálů se příroda uklidnila a svět se srovnal do pokojné harmonie. Titáni viděli, že hrozba byla zažehnána a dali se do práce. 

Titáni zplnomocnili spoustu ras k pomáhání utváření světa. K vykopání ohromných jeskyní do země Titáni stvořili trpaslíkům podobné hliněné, žijící magické kameny. Na pomoc při vylovení a vyzvednutí země z mořského dna, vytvořili Titáni obrovské, ale mírumilovné mořské obry. Po mnoho věků Titáni hýbali a tvarovali zemi, až z toho zbyl jenom jediný perfektní kontinent. Uprostřed světadílu Titáni utvořili jezero jiskřících energií. Jezero, které pojmenovali Studna Věčnosti, zdroj života pro Azeroth. Její mocná energie vyživovala kosti světa a posilnila život k ujmutí se v úrodných zemích. Po čase se rostliny, stromy, příšery a stvořeni všech druhů začali radovat z původního kontinentu. Jak soumrak udeřil na poslední den jejich práce, pojmenovali Titáni první kontinent Kalimdor: „ Země věčného svitu hvězd“. 

Dračí břemeno
Titáni byli spokojeni s novou podobou tohoto malého světa a chystali se Azeroth pomalu opustit. Nicméně, ještě před svým odchodem pověřili nejmocnější rasu tohoto světa dohledem na Kalimdorem. Tato rasa měla zajistit, aby žádná síla nenarušila jeho klid. V této době zde žilo mnoho dračích vážek. Mezi mini žilo pět mocných vážek, které drželi nadvládu nad ostatními. A byly to právě tyto vážky, které byly Titány pověřeny k vedení tohoto nadějného světa. Nejmocnější z členů Pantheonu předali těmto vůdcům část své moci. Tito vznešení draci se stali známými jako 5 velkých aspektů. 

Aman’Thul, praotec Pantheonu, uložil část své kosmické moci do velkého bronzového draka – Nozdormu. Praotec zmocnil Nozdorma ke střežení samotného času a hlídání stále se proplétajících nitek osudu. Klidný Nozdormu byl znám jako Věčný. 

Eonar, patronka všeho živého, dala část své síly červenému obru Alexstrasze. Alexstrasze se poté vždy říkalo Nosička Života a byla pověřena ochranou všech živých bytostí na celém světě. V důsledku své prvotřídní moudrosti a bezmezného soucitu byla korunována Dračí Královnou a získala nadvládu nad svým druhem. 

Eonar také obdařila Alexstraszinu mladší sestru, malou a mrštnou dračici Yseru, částí přírodního vlivu. Ysera upadla do nekonečného transu, směřující k probouzejícímu Snu Tvoření. Známa jako Snílek měla dohlížet na rostoucí divočinu její zelené říše – Smaragdového Snu. 

Norgannon, strážce Titánského učení a vedoucí mág, podaroval modrého draka Malygose částí své ohromné moci. Od té doby se Malygosovi říkalo Splétač Kouzel, strážce magie a skrytého tajemství. 

Khaz'goroth, Titánský tvůrce a kovář světa, propůjčil část své ohromné moci mocnému černému drakovi Neltharionovi. Dobrosrdečnému Neltharionovi, také známému jako Strážce Světa, byla dána nadvláda nad pevninou a hlubinami světa. Ztělesňoval sílu půdy a sloužil jako Alexstraszin největší pomocník. Takto posílení byli mocní draci, pověřeni ochranou Azerothu. S mocnými draky za zády opustili Titáni navždy Azeroth. Naneštěstí to bylo jen otázkou času, než se Sargeras o existenci čerstvě stvořeného světa dozvěděl… 

Probouzející se svět a Studna věčnosti
Deset tisíc let před tím, než se lidé a Orkové střetli v První Válce, svět Azerothu představoval jediný velký kontinent, obklopený mořem. Tato pevnina, známá jako Kalimdor, byla domovem pro množství rozličných ras a bytostí, soupeřících o přežití proti divokým živlům probouzejícího se světa. V temném středu kontinentu leželo tajemné jezero žhnoucích energie. Jezero, jež bylo později nazváno Studna věčnosti, bylo pravým srdcem magie a přírodní síly světa. Čerpající svou energii z Velké Tmy, fungovala Studna jako mystický zdroj, který vydával svou silnou energii po celém světě a vyživovala tak život ve všech jeho podivuhodných formách. 

Jednoho dne, primitivní klan nočních lidí opatrně doputoval až ke břehům okouzlujícího jezera. Divocí lidé, ovlivněni silou jezera, si na jeho březích postavili primitivní obydlí. Postupem času síla Studny učinila členy kmene silnými, chytrými a téměř nesmrtelnými. Klan přijal jméno Kaldorei, které znamenalo „děti hvězd“ v jejich rodném jazyce. Na oslavu jejich bující společnosti vybudovali okolo jezera mnoho úžasných staveb a chrámů. 

Kaldorei, neboli noční elfové, jak se jim později říkalo, uctívali bohyni hvězd Elune a věřili, že ve dne spí uvnitř třpytu Studny. První elfští proroci a knězi studovali Studnu s neukojitelnou zvědavostí, hnáni touhou objevit její nevyslovitelnou sílu a taje. Jak jejich společenství rostlo, prozkoumávali elfové Kalimdor a setkávali se s jeho ostatními obyvateli. Jedinými bytostmi, které byly mocnější než oni, byli prastaří a mocní draci. Elfové zjistili, že draci se považují za ochránce světa a pochopili, že bude lepší jejich tajemství nechat na pokoji. 

Díky své výjimečnosti se elfové postupně setkali a spřátelili s mnoha mocnými bytostmi. Jedním z nich byl Cenaurius, mocný polobůh pravěkých lesů. Ušlechtilý Cenaurius byl k učenlivým elfův laskavý a naučil je mnoho o světě přírody. Kaldorei si vybudovali silné cítění k lesů Kalimdoru a oddávali se harmonii přírody. 

Jak plynuly zdánlivě nekonečné roky, civilizace elfů se rozrostla jak plošně, tak i kulturně. Jejich chrámy, silnice a obydlí se táhly po celé ploše kontinentu. Azshara, krásná a chytrá elfští královna, nechala postavit na břehu Studny ohromný a obdivuhodný palác, který pojal její nebližší služebníky. Její služebníci, kterým říkala Quel’dorei nebo „Urození“, plnili každý jejich příkaz a věřili, že jsou lepší než zbytek elfů. Ačkoliv královna Azshara byla milována celým svým lidem, Urození byli tajně zbytkem elfů nenáviděni. 

Sdílejíc zvídavost vůči Studně Věčnosti, přikázala Azshara urozeným objevit její tajemství a odhalit její pravý význam na světě. Urození se do práce ponořili a studovali Studnu bez přestání. Postupem času přišli na to jak sílu Studni usměrňovat a používat. Jak jejich experimenty pokračovali, Urození zjistili, že mohou pomocí nově objevené energie libovolně jak budovat, tak i ničit. Neopatrní Urození si chtěli přivlastnit nebezpečnou magii pramenící ze Studny. I přesto, že Azshara a její pomocníci věděli jak je tato magie nebezpečná, začali ji používat s bezohlednou bezstarostností. Cenaurius a mnoho moudrých elfů je varovalo, že takováto nedbalost může skončit jen obrovskou nehodou. I přesto, Azshara a její následovníci pokračovali v rozšiřování svých stále rostoucích sil. 

Jak jejich moc rostla, na Azsharu a Urozené dolehla velká změna. Nadutí Urození začali být na své elfské druhy krutí a přehnaně tvrdí. Temná rouška zakryla Azshařinu bývalou krásu a královna se začala stranit všech elfů s výjimkou Urozených knězů. 
Mladý učenec Malfurion Stormrage, který strávil mnoho času studiem učení druidů, začal tušit, že je to právě ohromná moc Studny, která kazí Urozené a jeho milovanou královnu. Ačkoliv si nedokázal představit zlo, které mohlo přijít, věděl, že život nočních elfů se brzy navždy změní… 

Válka Prastarých
10 000 let před Warcraftem
Nedbalé používání magie Urozených poslalo zčeřenou spirální energii zpět do Věčné Velké Tmy. Proudící zčeřené energie byly ucítěny cizími myslemi. Sargeras Velký Nepřítel všeho života, Ničitel Světů ucítil tyto mocné proudy a byl tažen k jejich zdroji. Zkoumajíc prvotní svět Azeroth a cítící nekonečnou energii pocházející ze Studny Věčnosti, byl Sargeras pohlcen neukojitelným hladem. Velký bůh bezejmenné nicoty se rozhodl zničit tento svět a vzít si jeho energii. 

Sargeras seskupil jeho obrovskou Plamennou Legii a vyrazil ke světu Azeroth. Legii, zahrnující milion ječících démonů, ze vzdálených koutů vesmíru, a démonů hladových po dobývání, a kterou připravili Sargerasovi poručíci, Archimonde Poskvrnitel a Mannoroth Ničitel, byla připravena na úder. 

Královna Azshara, přemožena záchvatem její vlastní magie, se stala obětí Sargerasovy obrovské moci a dovolila mu vstoupit do jejího světa. Dokonce i její služebníci Urození se poddali uctívat Sargerase jako jejich boha. Aby ukázali svoji oddanost Legii, pomohli Urození jejich královně otevřít obrovský portál do hlubin Studny Věčnosti. 

Když už byli všechny přípravy u konce, Sargeras začal svou katastrofální invazi do Azerothu. Váleční démoni Plamenné Legie vtrhli a začali obléhat spící města nočních elfů. Pod vedením Archimonda a Mannorotha se Legie hrnula zeměmi Kalimdoru, nechávajíc za sebou jen prach a popel. Velitelé démonů k zemi přivolávali žhnoucí pekelníky, kteří jako hořící meteority padaly na věže půvabných Kalimdorských chrámů. Skupina planoucích, krvežíznivých zabijáků známých jako Doomguard křižovala pole Kalimdoru zabíjejíc vše co jim stálo v cestě. Bandy divokých, démonických pekelníků zpustošili krajinu bez jediné známky odporu. I přesto, že stateční Kaldoreiští válečníci bránili svou prastarou domovinu. Byli však nuceni krok za krokem ustupovat před běsněním Plamenné Legie. 

A tak musel Malfurion Stormrage najít pomoc pro jeho lid. Stormrage, jehož vlastní bratr, Illidan, zkušený v magii Urozených, byl rozzloben rostoucí zkažeností mezi vyšší vrstvou. Po přesvědčení Illidana, aby zanechal své nebezpečné zuřivosti, se Malfurion vydal najít Cenaria a shromáždit síly odporu. Překrásná mladá kněžka, Tyrande, se rozhodla provázet oba bratry ve jménu Elune. Ač Malfurion i Illidan sdíleli lásku ke kněžce, srdce Tyrande patřilo jen Malfurionovi. Illidan byl rozzlobený rašícím Malfurionovým románkem s Tyrande , ale věděl, že jeho zármutek je nic proti bolesti z jeho magického návyku. 

Illidan, u kterého rostla závislost na posilující energií magie, stále bojoval s drtivým hladem po opětovném vstřebání energie Studny Věčnosti. Naštěstí s Tyrandinou trpělivou podporou byl Illidan schopný pomoci jeho bratrovi v hledání poloboha Cenaria. Cenarius, který bydlel v posvátných Měsíčních mokřinách vzdálených od hory Hyjal, souhlasil, že pomůže nočním elfům najít starověké draky a získat jejich pomoc. Draci, vedeni obřím červeným kolosem jménem Alexstrasza se poslat své mocné vážky, aby zničili démony i jejich pekelné pány. 

Cenarius povolal duše kouzelných lesů, aby povstali stromoví lidé, které vedl proti legii v odvážném pozemním útoku. Když se spojenci nočních elfů přiblížili Azsharařině chrámu a Studni Věčnosti, boj započal. Navzdory síle nově nalezených spojenců si Malfurion a jeho společníci uvědomili, že Plamennou Legii není možno zničit pouze válečnou silou. 

I když boj zuřil okolo hlavního města očarované královny, ta čekala jen na příjezd Sargerase. Pán Legie se připravoval na vstup do zničeného světa přímo skrz Studnu Věčnosti. Jak se nepopsatelně velký stín táhl blíže a blíže na povrch Studně Věčnosti, Azshara shromažďovala její nejmocnější Urozené. Pouze sjednocením jejich magické energie dohromady mohli vyčarovat průchod tak veliký, aby stačil pro i pro Titána. 

Boj zuřil na pláních Kalimdoru, avšak náhle nastav zvrat v událostech. Detaily byly ztraceny v čase, ale je známo, že Neltharion velký aspekt země, se rozhněval a jeho plamen, dštící z jeho rozštěpeného já, ho přivedl na temnou stranu. Sám se přejmenoval na Deathwing a pět z jeho soukmenovců odnesl z žáru bitvy. 

Deatwingova náhlá zrada byla tak zničující, že těch pět dračích vážek se nikdy nezotavilo. Zraněná a šokovaná Alexstrasza s ostatními vznešenými draky byli nuceni opustit jejich smrtelné spojence. Malfurion Stormrage a jeho společníci byli nyní v beznadějném přečíslení a sotva přežili následný útok. 

Malfurion přesvědčen o tom, že Studna Věčnosti je hlavní spoj démonů k fyzickému světu, se rozhodl Studnu zničit. Jeho společníci věděli, že Studna Věčnosti je zdroj jejich nesmrtelnosti a moci, a proto se zalekli tohoto náhlého nápadu. Jen Tyrande viděla moudrost Malfurionovi teorie. Přesvědčila Cenaria i jeho druhy, aby udeřili na Azsharanin chrám a našli cestu jak zavřít Studnu Věčnosti navždy. 

Rozdělení Světa
Vědíc že zničení studny by mu zabránilo ve znovu-ovládnutí magie, Illidan sobecky opustil družinu a vydal se varovat Urozené před Malfurionovým plánem. Díky šílenství pramenící z jeho závislosti na magii a bodavou záští k lásce mezi Malfurionem a Tyrande, necítil Illidan žádné výčitky ze zrazení Malfuriona a sympatizování s Azsharou a jejími zástupy. Nad všechno slíbil Illidan chránit Studnu všemi prostředky. 

I přes zármutek nad odchodem svého bratra vedl Malfurion své společníky do srdce královnina chrámu. Avšak jak vtrhli do hlavní audienční síně, našli Urozené uprostřed jejich konečného temného zaklínaní. Společné kouzlo vytvořilo nestabilní vír energie uprostřed hloubek rozbouřené Studně. Jak se zlověstný stín Sargerasův blížil k povrchu, Malfurion a jeho spojenci museli zaútočit. 

Azshara, která obdržela Illidanovo varování, byla na návštěvu více než připravena. Téměř všichni Malfurionovi druzi padli díky mocným královniným kouzlům. Tyrande se pokoušela napadnout královnu zezadu, ale byla chycena královniným Urozeným gardistou. Ačkoliv stráž porazila, trpěla bolestí z obdržených zranění na rukou. Když Malfurion uviděl svou lásku, poddal se vražednému hněvu a rozhodl se ukončit Azsharanin život. 

Bitva zuřila vně i uvnitř chrámu, Illidan se zjevil ze stínů blízko břehů velké Studně. Poklekl ke Studni a do jeho, speciálním postupem, vyrobených ampulek nabral třpytící se vodu ze Studně Věčnosti. Přesvědčený o faktu, že démoni rozdrtí civilizaci nočních elfů, plánoval ukrást posvátné vody a nechat si jejich energii jen pro sebe. 

Boj mezi Malfurionem a Azsharou poškodil kouzlo Urozených. Nestabilní vír uvnitř hloubek Studně explodoval, rozdmýchal katastrofální řetězec událostí, který rozdělil svět navždy. Masivní exploze zničila chrám až k základům a rozeslala ničivá zemětřesení po celém umočeném světě. Zatímco žár bitvy Legie i s nočními elfy zuřil kolem a nad zničeným hlavním městem, kolísající Studna Věčnosti se zbortila sama uvnitř sebe. 

Výsledný tragický výbuch rozbil zemi a zakryl nebe. 

Jak otřesy z imploze Studně vylekali kosti země, moře se vyřítila zaplnit otevřenou ránu v zemi. Téměř osmdesát procent hmoty tvořící zemi Kalimdoru, bylo rozprášeno a zůstalo pouze několik oddělených světadílů obklopující nové běsnící moře. Uprostřed nového moře, kde kdysi stála Studna Věčnosti, teď byla prudká bouře ohromné zuřivosti a chaotické energie. Tato strašlivá jizva, známá jako Maelstorm nikdy nepřestane v jejích zběsilých vývrtkách. Bude tam navždy, aby připomínala strašlivou katastrofu…a jako utopie éry, která byla ztracena navždy. 

I přes nepříznivé vyhlídky se královně a její Urozené elitě podařilo přežít boží soud. Mučeni a kroceni silami, jež vypustili. Byli královna Azshara a její společnost táhnuti dospod vzteklého moře implozemi Studně Věčnosti. Prokletí a transformováni nabyli nových tvarů, tvarů ohavných hadích nagů. Azshara samotná, rozšířená nenávistí a hněvem se stala monstrózní zrůdou, odrážející zlostí a zlobou, jež byla vždy v skrytá uvnitř její duše. 

Tam pod vírem Maelstromu, vybudovali Nagové nové město, ve kterém by mohli obnovit jejich moc. Bude to trvat více jak deset tisíc let než se nagové ukáží pozemnímu světu. 

Hora Hyjal a Illidanův dar
Nemnoho nočních elfů, co přežilo strašnou explozi, vyrazilo na narychlo vyrobených vorech k nejbližší pevnině na obzoru. Snad jen díky přízni Elune přežili Malfurion, Tyrande a Cenarius. Unavení hrdinové souhlasili, že povedou ty, co přežili k vytvoření nového domova pro jejich lid. Jak mlčky cestovali po novém moři, zkoumali vrak jejich světa, který stvořili svým nápadem. Ač byl Sargeras a jeho Legie odtrhnuta od tohoto světa, hrdinové museli přemýšlet o strašlivé ceně, kterou si vyžádalo toto vítězství. 

Bylo zde i mnoho Urozených, kteří přežili výbuch bez jediného škrábnutí a ti se vydali na cestu k nové zemi společně s ostatními nočními elfy. I přes jisté pochybnosti o motivech Urozených, byl Malfurion přesvědčen, že nemohou způsobit žádné škody bez energie Studny. 

Jak unavení noční elfové dorazili na břehy nové země, spatřili, že svatá hora Hyjal přečkala neštěstí. Hledajíc nový domov, kde by se noční elfové znovu usadili, lezl Malfurion a jeho následovníci po svazích hory až došli jejího větrného hřebenu. Při sestupu, do zalesněné prohlubně mezi dvěma obrovskými vrcholy, nalezli malé klidné jezero. K jejich zděšení shledali, že jezero bylo poskvrněno magií. 

Illidan, který také přežili katastrofu, dosáhl hřebenu ještě před příchodem Malfuriona. Illidanovo přání bylo udržet toky magie ve světě, a tak vylil jeho nádoby obsahující drahocennou vodu ze Studně do horského jezírka. Mocná energie studny však zapříčinila splynutí v novou Studnu Věčnosti. Illidan jásající nad vítězstvím a věřící, že nová Studna byla dar pro nové generace, byl nepříjemně překvapen, když zjistil, že jeho bratr ho dohnal. Malfurion mu vysvětloval, že magie Study je vrozeně chaotická a její použití vede pouze k prohloubení zkaženosti a sporům. Přesto se Illidan nehodlal vzdát své magické síly. 

Vědíc kam by Illidanovy bezohledné plány nakonec vedli, rozhodl se Malfurion vypořádat se s jeho poblázněným bratrem jednou pro vždy. S pomoci Cenaria, uvěznil Malfurion jeho bratra uvnitř obrovského podzemního vězení do kolečkovaného vozíku, kde zůstane spoutaný a bezmocný do konce věků. Aby se naprosto ujistil o tom, že Illidan zůstane tam, kde má být. Pověřil Malfurion mladou dozorkyni Maiev Shadowsong jako jeho osobního žalářníka. 

Protože hrdinové věděli, že zničení nové Studně by mohlo přinést ještě větší katastrofu, rozhodli se, že nechají studnu tak jak je, jelikož Malfurion usoudil, že si elfové nikdy více neosvojí magii. Pod Cenariovým bdělým okem se začali učit tajům druidismu, v naději že sem jim podaří alespoň trochu vyléčit zraněnou zemi a zalesnit jejich milovanými lesy úpatí hory Hyjal.

Strom světa a smaragdový sen
9000 let před Warcraftem…

Po mnoho let se noční elfové snažili neúnavně obnovit vše na jejich zmučené prastaré domovině. Zanechávajíc jejich zničené chrámy a cesty zarůst, začali noční elfové stavět nová obydlí mezi zelenými stromy a ve stínech hory Hyjal. Časem se z jejich tajemných příbytků vrátili i draci, kteří přežili Rozdělení. 

Alexstrasza rudá, Ysera zelená a Nozdormu bronzový se snesli na poklidné mokřiny druidů zkoumajíce ovoce práce nočních elfů. Malfurion, který se stal Arci-druidem nesmírné moci, přivítal mocné draky a pověděl jim o stvoření nové Studny Věčnosti. To draky poplašilo a začali spekulovat o tom, že by s pomocí nové Studny mohla Legie znovu zaútočit. Malfurion a tři draci se dohodli, že zajistí, aby agenti Plamenné Legie nikdy nenalezli novou Studnu. 

Alexstrasza, vložila jeden okouzlený žalud do Studny Věčnosti. Žalud vzbuzený mocí magických vod vyklíčil k životu jako obrovský strom. Mohutné kořeny rostly z vod Studny a při pohledu na korunu se zdálo, že se dotýká nebe. Nezměrný strom bude připomínkou spjatosti nočních elfů s přírodou a jeho životadárné kořeny se roztáhnou do země, aby časem hojili zbytek světa. Noční elfové dali Stromu Světa jméno Nordrassil, což v jejich rodném jazyce znamená „koruna nebes“. 

Nozdormu seslal na strom mocné kouzlo, které bude chránit noční elfy před všemi druhy chorob po dobu, kdy bude Strom Světa stát.

Ysera také okouzlila Strom života, tentokrát kouzlem, které se váže k jejímu světu, nadpozemské dimenzi známé jako Smaragdový sen. Smaragdový sen, obrovský stále se měnící svět duší, existoval za hranicemi fyzického světa. Ze snu Ysera regulovala příliv a odliv přírody a vývoj světa samotného. Druidi nočních elfů včetně Malfuriona samotného byli vázáni ke snu skrz Strom Světa. Jako část mystické smlouvy svolili druidové, že budou spát po staletí, aby se jejich duše mohli potulovat po nekonečných cestách Yseřiny Říše snů. Ačkoliv druidé truchlili kvůli ztrátě tolika let v hibernaci, nesobecky souhlasili pomáhat v obchodu s Yserou. 

Vyhnanství Vysokých elfů
7300 let před Warcraftem…

Jak století přicházela a odcházela, společnost elfů začala sílit a byla rozlehlá po celém lese, který začali nazývat Ashenvale. Mnohá stvoření, která byla hojná před rozdělením, jako furbolgové nebo ostnatci, se znovu objevila a vzkvétala na nové zemi. Pod dobrotivým vedením druidů se noční elfové radovali z éry nebývalého míru a klidu pod hvězdami. 

Mnoho Urozených co přežili rozdělení, žili nepokojně. Stejně jako Illidan před nimi, i oni se stali obětí odnětí, které vycházelo ze ztráty jimi vyhledávané magie. Pokoušeli se čerpat energii ze Studny Věčnosti a jásat nad jejich magickými schopnostmi. Dath'Remar bezohledný, vůdce Urozených se začal veřejně posmívat druidům, že jsou zbabělci, protože odmítají používat magii, což bylo podle něj jejich právo. Malfurion a druidové zamítli Dath'Remarovi argumenty a varovali ostatní Urozené, že jakékoliv použití magie bude potrestáno smrtí. V drzém a nešťastném pokusu přesvědčit Druidi o zrušení jejich zákona, rozpoutal Dath'Remar a jeho následovníci strašlivou magickou bouři nad Ashenvale. 
Druidové nemohli přinést tolik smrti jejich příbuzným, a proto se rozhodli vyhostit neukázněné Urozené z jejich zemí. Dath'Remar a jeho následovníci byli nakonec rádi, že se zbavili jejich konzervativních příbuzných, nastoupili do podivných lodí a vypluli na širé moře. Nikdo z nich nevěděl, co je čeká za bouřlivými vodami Maelstromu, chtěli si udělat vlastní domovinu, kde by mohli bezstarostně praktikovat jejich milovanou magii. Urození, nebo také Quel'dorei, jak je pojmenovala královna Azshara před mnoha věky, nakonec dorazili k západní zemi, kterou lidé nazývali Lordaeron. Chtěli vybudovat jejich vlastní magickou zemi Quel'Thalas, a přestat uctívat měsíc jako noční elfové. Navždy se chopili slunce a jsou známí pouze jako vysocí elfové. 

Hlídačky a dlouhé bdění
S odchodem jejich umíněných bratranců se noční elfové znovu zaměřili na ochranu jejich očarované domoviny. Druidové cítili, že čas zimního spánku nadešel a připravili opustit své milované a rodiny. Tyrande, která se stala vysokou kněžkou Elune, žádala svou láskou Malfuriona, aby neodcházel do Yseřina Smaragdového Snu. Ale Malfurion čestně slíbil, že vstoupí do Světa snů, při rozloučení řekl kněžce, že nikdy nemohou být rozděleni tak dlouho, aby to uškodilo jejich lásce. 

Tyrande, zanechána aby chránila Kalimdor před nebezpečími nového světa, shromáždila silné bojovnice z jejích sester. Neohrožené, dobře trénované bojovnice, které slíbili ochranu Kalimdoru se stali známými jako Hlídačky. Ačkoliv měli možnost v nejhorším případě zavolat některého z jejich mnoha spojenců, dávali přednost pochůzkám po temných lesích Ashenvale. 

Polobůh Cenarius zůstal nedaleko Hory Hyjal v Měsíčních mokřinách. Jeho syny, Strážce háje, nechal blízko nočních elfů, aby pomáhali Hlídačkám udržovat mír v Ashenvale. Dokonce i Cenarionovy plaché sestry dryády se začali objevovat v hojnějším počtu. 

Úkol střežit Ashenvale činil Tyrande bez Malfuriona po svém boku, jen málo šťastnou. Jak století, kdy druidové spali, plynuly, její obavy o návraty démonů rostly. Nemohla se zbavit tíživého pocitu, že Plamenná Legie je stále tam, tam za Velkou Tmou, plánující odplatu nočním elfům. 

Zakládání Quel’Thalas
6800 let před Warcraftem…

Vysocí elfové vedeni Dath’Remarem opustili Kalimdor a vyzvali na zápas bouře Maelstorumu. Přežili. Jejich lodě pluly po zničeném světě po mnoho let a objevily mnoho tajemných a ztracených království. Dath’Remar, který se pojmenoval: ten co kráčí sluncem, vyhledal místa magických sil. Zde vybudoval nové domovy pro svůj lid. 
Lodě nakonec dopluly k břehům království lidí, k Lordaeronu. Ve vnitrozemí Vysocí elfové postavili osadu uvnitř klidných Tirisfalských mokřin. Po několika letech mnoho z nich začalo šílet. Terorizovalo je prý jakési zlo, které spalo vespod nekonkrétní částí světa, ale to nikdy nebylo dokázáno. A tak vysocí elfové opustili svůj tábor a vydali se k další zemi bohaté na energii. Jak překračovali elfové drsné hory Lordaeronu, byla jejich cesta stále nebezpečnější. Jelikož neměli dostatek životadárných sil Studny Věčnosti, zemřelo mnoho z nich díky chladnému podnebí, únavou a hladem. Nejvíce znepokojující byl však fakt, že už nebyli nesmrtelní nebo odolní vůči živlům. Jejich postavy ztratily na výšce a zmizelo fialové zabarvení jejich kůže. Navzdory jejich útrapám se setkali s mnohými stvořeními, které nebyly na Kalimdoru k vidění, objevili i kmeny primitivních lidí žijících a lovících v prastarých lesích. Nejhorší však bylo setkání se žravými a mazanými lesními trolly Zul‘Amana. 

Tito mechem porostlí trollové si dokázali regenerovat ztracené končetiny a uzdravit bolestná fyzická zranění. I přes to byli barbarští a zlí. Amaniho říše se táhla přes většinu severního Lordaeronu a trollové těžce bojovali, jen aby udrželi nechtěné návštěvníky od svých hranic. Elfové začali mít averzi vůči ošklivým, ničemným trollům a zabíjeli je na potkání. 

Po mnoha dlouhých letech našli vysocí elfové konečně zemi, jež jim připomínala Kalimdor. Hluboko uvnitř severních lesů kontinentu našli zemi Quel’Thalasu. Slíbili si, že vytvoří mocnou říši, která bude mocí převyšovat jejich Kaldoreiské bratrance. Naneštěstí založili elfové město na zříceninách starověkého trollího města, které pro ně bylo stále posvátné. Téměř ihned začali trollové útočit na elfy. 

Tvrdohlaví elfové, nechtějící se vzdát jejich nového domova využili magii, kterou kdysi nasbírali ze Studny Věčnosti a drželi divoké trolly v dostatečné vzdálenosti od Quel’Thalasu. Pod vedením Dath’Remara se jim podařilo porazit Amanovy trolly, kteří je přečíslovali jeden ku deseti. Někteří elfové, obezřetní k varováním Kaldoreiských bratranců, cítili, že jejich používání magie, by na ně mohlo upoutat pozornost Plamenné Legie. Proto se rozhodli, že zamaskují jejich země pod ochranou bariérou, která jim bude dovolovat stále používat magii, aniž by se o tom někdo dozvěděl. Vybudovali řadu masivních runových kamenů na mnoha místech okolo Quel’Thalasu. To značilo hranici magické bariéry. Avšak runové kameny nejenže maskovaly elfí magii před mezi-dimenzními hrozbami, ale také jim pomohly zastrašit pověrčivé trolly. 

Jak čas běžel, Quel’Thalas se stal zářícím monumentem úsilí vysokých elfů a magické zdatnosti. Jeho překrásné paláce byly zbudovány ve stejném stavitelském stylu jako prastaré síně Kalimdoru. Quel’Thalas se stal zářným klenotem, jež elfové toužili vytvořit. Rada Silvermoon byla pověřena vládou nad městem, ač si dynastie Slunokrokého stále držela špetku politické moci. Skládala se ze sedmi nejvyšších elfích pánů, Rada pracovala na bezpečí elfského lidu a jeho zemí. Obklopeni jejich magickou bariérou nedbali vysocí elfové na stará varování Kaldoreiských bratranců a křiklavě využívali magii téměř ve všech aspektech jejich života. 

Téměř čtyři tisíce let žili vysocí elfové v míru uvnitř jejich města. Ale lstiví trollové nejdou porazit tak lehce. Osnovali a plánovali v hlubinách lesů a čekali, zatímco jejich počty rostly. Nakonec mocná armáda trollů vyrazila ze stínů lesů a znovu obléhala svítící věže Quel’Thalasu. 

Arathor a trollí války
2800 let před Warcraftem…

Jak vysocí elfové bojovali za své životy proti divokému náporu trollů, rozptýlené kočovné kmeny lidí bojovali proti sobě o upevnění své kmenové země. Kmeny nejranějšího lidstva útočili na své osady bez ohledu na rasovou jednotnost a čest. Jen jeden kmen, známí jako Arathi, viděl, že trollové začínají být příliš velkou hrozbou, než aby je mohli ignorovat. Kmen Arathi si přál přivést všechny kmeny pod jeho vedení, aby je mohl sjednotit a postavit se čelem trollí hrozbě.

Po šesti letech mazaní Arathi rozdrtili ostatní kmeny. Po každém vítězství nabídli mír a rovnost porobeným kmenům, tím získali jejich věrnost a oddanost. Časem bylo pod jeho vedením mnoho různorodých kmenů a počty jeho armád rostly. Jistí tím, že se mohou udržet proti trollům i elfům, rozhodli se velitelé Arathi, že postaví mocné opevněné město v jižních oblastech Lordaeronu. Městský stát, pojmenovaný Strom, se stal hlavním městem státu Arathor. Jak Strom prosperoval, lidé z celého obrovského kontinentu se sjížděli na jih, do bezpečí Stromu. 

Sjednocena pod jednou vlajkou se z lidí stala silná, optimistická kultura. Thoradin, král Arathoru, věděl, že tajemní elfové ze severu jsou pod stálým obléháním trollů, ale odmítal riskovat bezpečí svých lidí při obraně cizinců. Mnoho měsíců si všichni mysleli, že porážka elfů na severu je jistá, ovšem dokud unavení poslové z Quel’Thalasu nedosáhli Stromu. Thoradin si konečně uvědomil, jak velká byla hrozba trollů. 

Elfové přesvědčili Thoradina, že ohromná trollí armáda napadne jih, jen co zničí Quel’Thalas. Zoufalí elfové v potřebě vojenské pomoci spěšně slíbili, že naučí vybrané lidi ovládat magii výměnou za pomoc proti trollům. Thoradin, nedůvěřivý k jakékoliv magii souhlasil, že pomůže elfům z nouze. Téměř ihned přijeli do Arathoru mladí kouzelníci a začali školit skupinu lidí v cestách magie. 

Elfové zjistili, že ačkoliv jsou lidé vrozeně neohrabaní v užívání kouzel, vlastnili k ní jakýsi přirozený vztah. Stovka lidí byla vyučena v základech elfského tajemství (ne více než bylo nutné pro boj s trolly). Přesvědčeni, že jejich lidští studenti jsou připraveni pro boj, opustili elfové Strom bok po boku s mocnými armády krále Thoradina. 

Sjednocené armády lidí a elfů se střetly s drtivými armádami trollů na úpatí Alterackých hor. Bitva trvala mnoho dní, ale armády lidí se neunavily a neustoupily ani o krok před útokem trollů. Mladí elfští páni se domnívali, že nadešel čas k uvolnění jejich magie, proti nepříteli. Stovka lidských mágů spolu s velkým množstvím elfích kouzelníků přivolali běsnění nebes a uvrhli trollí legie v plameny. Ohně zabraňovaly trollům využívat jejich regenerační schopnosti a spalovaly je a mučily zevnitř i zvenčí. 
Jakmile se trollí armády zlomily a začaly utíkat, vyslal Thoradin své vojsko, aby zabilo každého prchajícího trolla. Trollové se už nikdy nevzpamatují z jejich porážky a historie už je niky neuvidí povstat jako jeden národ. Když elfové zjistili, že Quel’Thalas byl zachráněn před zničením, slíbili oddanost a přátelství národu Arathor a příbuzným jeho krále Thoradina. Vysocí elfové a lidé poté žili pokojně a v míru po mnoho věků. 

Tirisfalští Ochránci
2700 let před Warcraftem…

V nepřítomnosti Trollů v severních zemích začali elfové znovu vybudovávat jejich poničenou domovinu. Vítězné armády Arathoru se vrátily zpět na jih do Stromu. Lidská společnost rostla a prosperovala, přesto se král Thoradin obával, že říše Arathor by se mohl rozpadnout, pokud by v ní přibývalo stále více a více obyvatel. Snažil se tedy, aby Strom byl stále ve středu Arathorijské říše, a ta aby se příliš se nezvětšovala. Po mnoha pokojných letech mocný Thoradin zemřel stářím a zanechal mladší generaci volnost, která jim dovolovala expandovat daleko za země Stromu. 

Původní stovka mágů, jež byla elfy vycvičená v cestách magie, rozšířila své síly a studovala kouzla do větších detailů. Tito mágové, vybráni kvůli jejich moudrosti a ušlechtilým duším, vždy používali jejich magii opatrně a zodpovědně. Nicméně předali své znalosti mladší generaci, která se magii neučila v přísnosti a nutnosti, kvůli hrozící válce. Tito mladí kouzelníci začali magii využívat ve svůj prospěch bez ohledu na jejich kolegy. 

Jak říše rostla a expandovala do nových zemí, mladí kouzelníci se rozprostřeli po jižních zemích. Ovládajíc mystické síly, bránili mágové své bratry před příšerami a umožnili vybudovat v divočině nová města. Nicméně, jak se jejich schopnosti rozvíjeli, začali být kouzelníci ještě více arogantní a domýšliví a izolovali se od zbytku společnosti. 

Druhý Arathorijský městský stát Dalaran byl vybudován v zemích severně od Stromu. Mnoho začínajících čarodějů opustilo omezující hranice Stromu a vydalo se do Dalaranu v naději, že zde budou moci svobodněji využívat jejich magické schopnosti. Tito mágové použili své dovednosti k vybudování kouzelných věží Dalaranu a radovali se z úspěchů jejich studií. Občané Dalaranu tolerovali snahy mágů a vybudovali ekonomiku pod ochranou jejich magii využívajících obránců. Jenomže, jak více a více kouzelníků zkoušelo své schopnosti, pletivo reality okolo Dalaranu začalo slábnout a trhalo se. 

Zlověstní agenti Plamenné Legie, kteří byli vyhnáni, když se Studna Věčnosti zřítila, byli lákáni zpět nedbalým používáním magie Dalaranských mágů. Ač to byli relativně slabí démoni, dělali značný zmatek a chaos v ulicích Dalaranu. Většina z těchto démonických setkání byla izolována a vládnoucí Magokraté dělali, co jen mohli, aby tyto události skryli před veřejností. Nejmocnější kouzelníci byli posláni do ulic, aby pochytali úskočné démony, ale často zjistili, že jsou v beznadějném přečíslení jednotlivých agentů mocné Legie. 

Po několika měsících začalo pověrčivé rolnictvo tušit, že jim kouzelníci něco zastiňují. Začátky revoluce se začaly nést ulicemi Dalaranu, jak se paranoidní občané ptali na motivy a praktiky mágů, které dříve obdivovali. Magokraté obávající se, že by se lidé mohli vzbouřit a Strom by zasáhly boje, rozhodli se, že kontaktují jediné, o nichž se domnívali, že by mohli pochopit jejich problém – obrátili se na elfy. 

Jakmile elfové uslyšeli novinky Magokratů o démonických aktivitách v Dalaranu, rychle poslali jejich nejmocnější čaroděje do lidských zemí. Elfští kouzelníci studovali všechny proudy magie v Dalaranu a sepsali detailní zprávu o démonických aktivitách, které spatřili. Po dlouhých poradách se dohodli, že ačkoliv tu bylo jen několik démonů, kteří se potulovali po světě, Legie by mohla být velkou hrozbou, pokud by lidé stále mohli ovládat jejich magické schopnosti bez dohledu. 

Rada Silvermoon, která vládla elfům v Quel’Thalasu, uzavřela tajnou smlouvu s Magokraty z Dalaranu. Elfové pověděli Magokratům o historii starobylého Kalimdoru, Plamenné Legii, která stále ohrožovala svět. Pověděli jim, že dokud budou lidé používat magii, budou potřebovat ochranu před zlomyslnými agenty Legie. Magokraté předložili návrh, o posílení jednoho smrtelného šampióna, který by zužitkoval všechnu sílu lidí i elfů. Ten povede nekončící tajnou válku proti Legii. Zdůraznili, že většina lidstva by se nikdy nesměla dozvědět o Ochráncích nebo hrozbě Legie, protože by mohli ze strachu dělat výtržnosti. Elfové s tím souhlasili a založili tajný spolek, který by pomáhal najít Ochránce a pomohl zarazit vzestup chaosu ve světě. 

Protože spolek konal tajné sdružení v zastíněných Tirisfalských mokřinách, kde vysocí elfové založili svou první osadu v Lordaeronu, pojmenovali tajnou sektu Tirisfálští Ochránci. Smrtelným šampiónům, jenž byli vybráni, byli vštípeny obrovské schopnosti elfské i lidské magie. Protože tu vždy byl jen jeden Ochránce, měli takovou moc, že mohli bojovat s agenty legie, ať byli kdekoliv na světě. Moc Ochránce byla tak obrovská, že jen Rada Tirisfalu, mohla najít potenciálního nástupce, jež by se měl stát Ochráncem. Jakmile Ochránce příliš zestárl, nebo se unavil tajným bojem proti chaosu, Rada vybrala nového šampióna a v kontrolovaných podmínkách mu předala moc předešlého. 

Jak šla generace za generací, Ochránci zachránili spousty lidí před neviditelnou hrozbou Plamenné Legie v zemích Arathoru i Quel’Thalasu. Arathor rostl a prosperoval, zatímco používání magie se rozprostíralo po říši. Mezitím Ochránci bedlivě sledovali jakoukoliv aktivitu démonů. 

Ironforge- Probuzení trpaslíků
2500 let před Warcraftem…

V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění, pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze opracovávat jámy temných hloubek země. 

Když byl svět rozdělen implozí Studny Věčnosti, hlinění byli prudce zasaženi. Navíjejíc bolest samotné země, ztratili velkou část jejich identity a zapečetili se v kamenných komorách, kde byli stvořeni. Uldaman, Uldum, Ulduar…to byla jména pradávných Titánských měst, kde se hlinění poprvé zformovali v to, co jsou. Skrytí hluboko pod světem, žili hlinění v míru téměř osm tisíciletí. 

Bohužel není jasné, co je probudilo. Hlinění, uzavření uvnitř Uldamanu, časem vstali z jejich dobrovolného spánku. Tito hlinění zjistili, že se během spánku významně změnili. Jejich hrubá kamenná kůže se změkčila a stala se z ní obyčejná hladká kůže, i jejich moc nad skálami a zemí oslábla. Stali se smrtelnými bytostmi. 

Sami sebe nazvali trpaslíky, a i poslední z Uldamanu se vydali brázdit probouzející se svět. Stále byli uklidňováni bezpečím a divy hlubokých míst a tak vyhledali obrovské království pod nejvyšší horou kontinentu. Svou zemi nazvali Khaz Modan („Hora Khaz“), na počest jejich Titánského tvůrce, Khaz’goroth. Stavějíc oltář svému Titánskému otci, vytvořili v samotném srdci hory mocnou kovárnu. A tak město rostlo kolem kovárny a je od té doby nazýváno Ironforge. 

Trpaslíci byli od přírody fascinováni a přitahováni obráběním kamenů a drahokamů, a proto vyrazili k okolním horám pro bohatství a drahocenné minerály. Díky jejich práci pod zemí, zůstávali trpaslíci stále izolováni od záležitostí jejich povrchových sousedů. 

Sedm království
1200 let před Warcraftem…

Strom pokračoval v působení jako osa dění v Arathoru, ale jako Dalaran, vzniklo mnoho dalších městských států po celém Lordaeronu. Gilneas, Alterac, a Kul Tiras byli prvními z nich, každý z nich měl vlastní zvyky a komerční dění, stále však byli pod jednotící vládou Stromu. 

Pod ostražitým dozorem Tirisfalského řádu, se stal Dalaran, pro celou říši střediskem pro učení kouzelníků. Magokraté, kteří vládli Dalaranu, založili Kirin Tor, sektu, jež byla pověřena zapisovat každé kouzlo, artefakt a jakýkoliv magický předmět, které lidské pokolení poznalo v průběhu času. 

Gilneas a Alterac, silní podpůrci Stromu vytvořili mocnou armádu, jež prozkoumala jižní země Khaz Modan. Tehdy se lidé poprvé setkali se starobylou rasou trpaslíků a uviděli jejich jeskyňovité město Ironforge. Lidé i trpaslíci si vyměnili mnoho tajemství ohledně kovářství a strojírenství a objevili společnou lásku k boji a vyprávění příběhů. 

Město Kul Tiras, založené na velkém ostrově jižně od Lordaeronu, mělo rozvinutou vyspělou a prosperující ekonomiku, založenou na rybolovu a námořnictví. Za čas postavil Kul Tiras velkou flotilu obchodních lodí, která brázdila vody okolo známých zemí, hledajíc exotické zboží k obchodu. Přesto se v rozkvětu Arathorské ekonomiky začali její nejsilnější elementy rozpadat. 

Časem se páni Stromu rozhodli, že opustí své vyprahlé jižní krajiny a přestěhují se do bohatých plání severu. Dědicové krále Thoradina, poslední pokrevní potomci Arathi, argumentovali, že by odcházet neměli, poněvadž by poté chtěla odejít i spousta občanů. Ale páni Stromu, chtivý najít sytost a osvícení v nezkroceném severu, byli rozhodnuti, že jejich staré město nechají daleko za svými zády. Daleko na sever od Dalaranu, postavily nový městský stát pojmenovaný Lordaeron. Celý kontinent převzal jméno po tomto městě. Lordaeron se stal Mekkou pro náboženské cestovatele a všechny kdo hledali vnitřní mír a bezpečí. 

Potomci Arathi opustili drolící se zdi jejich pradávného domova a rozhodli se, že půjdou dále na jih za Khaz Modan. Po mnoha letech jejich cesta skončila a oni se usadili na severu pevniny, kterou pojmenovali Azeroth. V úrodném údolí založili království Stormwind, které se rychle stalo soběstačným. 

Hrstka válečníků stále zůstala uvnitř Stromu, aby bránila zdi svého milovaného města. Nicméně Strom už nebyl centrum říše, ale vyvinul se v nový národ známý jako Stormgrade. Tak každý městský stát začal prosperovat jen sám pro sebe a říše Arathor se definitivně rozpadla. Jak si každý národ sám vytvářel své zvyky a názory, stávali se více a více oddělené jeden od druhého. Vize mocného krále Thoradina o sjednoceném lidstvu byla u konce.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář