Tajemný hřbitov

Letos o prázdninách se mi stala zajímavá příhoda. Můj kamarád měl narozeniny. Slavily jsme dlouho do noci a v podnapilém stavu jsem poté odcházel domů. Abych si zkrátil cestu, vzal jsem to přes městský hřbitov. Po chvilce z ničeho nic se mi zamotala hlava a já se zapotácel a spadnul na zem…po krátké chvilce jsem usnul. Zvláštní bylo, že mám v opilosti sen a zvláštní, že si ho druhý den skvěle pamatuji, zdálo se mi něco velmi zvláštního, jako bych nespal kolem mě stále někdo chodil a slyšel jsem zvláštní zvuky, něco jako když někdo brečí a do toho mumlání, velice zvláštní no…ráno jsem se krásně probudil a až na bolesti hlavy jsem byl v pohodě, tak jsem pokračoval v již započaté cestě domů…doma jsem okamžitě lehnul do postele, protože mi vůbec nebylo dobře, ovšem za chvilku jsem usnul a sen tu byl znova, ale nyní byli slova celkem znatelné. Znělo to jako: ´Zabít! Zabít!´ Velmi zvláštní sen, ale postupem času byl pořád silnější a postavy v tom snu zřetelnější…jako by odhalovali nějakou vraždu…něco co se stalo někomu ze hřbitova. Asi po měsíci, když už jsem to nemohl vydržet, jsem zašel k psychiatrovi, kterému jsem všechno vyříkal a on mi předepsal leky na spánek, které by měli zabrat. Ovšem nezabrali..sen se vracel a silnější…bylo v něm  malé dítě a křičelo. Za chvilku se před ním objevila černá postava…přibližovala se k němu a nakonec jsem s křikem vylítnul z postele, úplně zpocený. Podíval jsem se do zrcadla, moje oči byli červené, obrovské krvavé žíly mi protínali bělmo zkrz na zkrz, pod očima jsem měl obrovské fialové znaky nevyspalosti…a čím víc jsem bral tablety na spánek tím méně jsem spal. A pokud jsem spal, měl sem noční můry. Den po dni, týden po týdnu, sen se stále vracel jako noční můra, dokázal jsem i dva tři dny nespat, ale nakonec jsem stejně usnul…sen byl stále zřetelnější…slyšel jsem hlas muže: ´Zabít! Zabít!´ , jako by byl posedlý ďáblem…stále opakoval to samé a znělo to jako hlas mého kamaráda…ale stále nevím čí je ten druhý křiklaví hlas…zněl jako můj, ale nemohl být můj…proč by mě chtěl můj nejlepší kamarád zabít a proč zrovna na hřbitově.
Za měsíc jsem se rozhodl, že všechno vezmu do vlastních rukou…odpoledne jsem zašel ke kamarádovi a řekl mu všechno o tom snu…jak on mě chce zabít a tak. Řekl mi, že v noci půjdeme na hřbitov a všemu přijdeme na kloub.
Asi v 11 hodin v noci jsme se převlékli do černého a vyšli jsme na hřbitov. Na místo jsme dorazili asi něco kolem tři čtvrtě na 12…nic zajímavého se nedělo…sedli jsme se na zem ke zdi a dívali jsme se mezi hroby. Najednou  jsem slyšel silný výkřik…vyskočil jsem a rozběhl se směrem k němu…za jedním hrobem jsem viděl malou holčičku…promluvil jsem na ní a ona se otočila, ale měla celé krvavé oči a šíleným způsobem na mě pištěla…já se lekl až jsem spadnul na jeden z hrobů a praštil se do hlavy..za hrobem se objevil můj kámoš a pomalu se přibližoval ke mně říkajíc: ,,Zabít! Musím tě zabít! Nejde to ovládnout´´ , a stále dokola: ,, Musím tě zabít! Nejde to ovládnout´´ ,zvednul jakýsi kámen a stále se přibližoval. Poté mě zvednul ze země a začal se mnou třást. Po chvilce jsem zjistil že mě zvednul hrobník. Stále mi říkal: ,,Jsi v pořádku?? Hodně si se praštil do hlavy.´´ Vedle hrobníka stál můj kamarád úplně vyděšený. Hrobník mi zavolal sanitku a za půl hodiny jsem byl v nemocnici. Tam mi řekli, že poslední měsíc jsem trpěl silným otřesem mozku, a že není možný, abych vůbec ještě žil.
Po týdnu se na mě přišel podívat hrobník. Hned jsem mu poděkoval za to co pro mě udělal. A musel jsem mu říct o mích snech, o černé postavě a holčičce. On mi řekl: ,,máš zvláštní sny, ale něco se opravdu na hřbitově stalo. Asi před 3 lety tam někdo brutálně zabil 5ti letou holčičku´´.
 ,,Já sem asi viděl i vraha. Je to můj kamarád´´ , odpověděl jsem mu.
 ,,Tvůj kamarád?? Ano, ano. Toho policie před dvěma dny zatkla…Asi si viděl skutečného vraha.´´ Když mi tohle dořekl oba jsme se na sebe chvilku dívali a on potom ještě řekl: ,,No tak já musím zase do práce, brzo se uzdrav a měj se hezky…a stav se někdy na kus řeči kamaráde.´´ Dořekl a odešel. Já jsem mu ještě na pozdrav přikývl hlavou a usnul jsem…Byl jsem štastný. Žádné sny, noční můry ani nic podobného.
 Po měsíci mě pustili domů…šel jsem hned do domu kde bydlí můj kamarád…byla tam jenom jeho máma, která mi řekla, že byl odsouzen na 12 let za vraždu malé holčičky…nechtělo se mi věřit, že sem ve svých snech viděl pravdu, ale na někoho to břímě spadnout muselo. Nikdy tomu již neuvěřím a asi se z toho ani nikdy nevzpamatuji. Sice jsem již neměl noční můry, ale je to životní zkušenost, kterou jen tak někdo nemá a na kterou se nikdy nezapomíná.